Nízká hladina Rýna znovu rozvířila debatu. Je skutečně důsledkem klimatické krize?

Český úhel pohledu

Debata o nízkém stavu vody na Rýně není vzdálená ani České republice. Také české řeky v posledních letech opakovaně čelí obdobím sucha a nízkých průtoků a otázka, nakolik lze jednotlivé extrémní epizody přičítat klimatické změně, se pravidelně vrací i u nás. Rýn má navíc pro Česko mimořádný hospodářský význam: je jednou z hlavních evropských dopravních tepen a jeho nízký průtok může komplikovat přepravu surovin a zboží mezi německými průmyslovými oblastmi a přístavy v Rotterdamu či Antverpách. Pro české exportéry a průmyslové podniky proto nejde jen o německou ekologickou debatu. Vývoj na Rýně může ovlivňovat evropskou logistiku, ceny dopravy i dodavatelské řetězce, na nichž je silně závislá také česká ekonomika.

Nízká hladina Rýna se v Německu stala dalším symbolem diskuse o klimatické změně. Někteří politici, média a ekologické organizace dávají současný nedostatek vody do přímé souvislosti s klimatickou krizí. Vědecký reportér deníku WELT Axel Bojanowski však ve svém komentáři upozorňuje, že skutečnost je podstatně složitější.

Ministr životního prostředí Severního Porýní-Vestfálska za Zelené Oliver Krischer například při pohledu na nízkou hladinu Rýna prohlásil, že klimatická krize Německo zasahuje „plnou silou“. Televize ZDF zase využila situace k rozhovoru s ekonomkou a expertkou na energetiku Claudií Kemfertovou o hospodářských škodách způsobovaných změnou klimatu a o významu dalších investic do ochrany klimatu.

Do vyschlého koryta Rýna vstoupili také aktivisté Greenpeace s transparentem požadujícím okamžitou ochranu klimatu. Německý týdeník Der Spiegel podle Bojanowského dokonce tvrdil, že tak málo vody v Rýně ještě nikdy nebylo.

Právě tato interpretace je podle autora zavádějící.

Hladina řeky není totéž co množství protékající vody

Jedním z hlavních problémů současné debaty je podle Bojanowského zaměňování dvou různých veličin: vodního stavu a průtoku.

Vodní stav udává výšku hladiny vzhledem k definovanému nulovému bodu konkrétní měřicí stanice. Naproti tomu průtok vyjadřuje skutečné množství vody, které daným místem za určitý čas proteče.

Na některých měřicích stanicích byly skutečně zaznamenány mimořádně nízké hodnoty vodního stavu. To však podle autora nelze automaticky interpretovat jako historicky nejmenší množství vody v řece. Na naměřené výšky hladiny má totiž vliv také dlouhodobá úprava a prohlubování koryta Rýna.

Skutečný průtok zatím historických minim nedosahuje. Situace je přesto neobvyklá a vážná. Například v oblasti Kolína nad Rýnem podle článku protéká řekou přibližně čtvrtina obvyklého množství vody.

Neobvyklé je především roční období

Pozornost si podle WELT zaslouží zejména skutečnost, že současné výrazné nízké průtoky přicházejí již v létě. Nejextrémnější historická minima Rýna byla totiž v moderní době zaznamenávána spíše na podzim nebo v zimě.

To však neznamená, že by mimořádně nízká hladina Rýna během léta byla historicky zcela neznámým jevem.

Bojanowski připomíná extrémní evropské sucho roku 1540. Historické prameny podle něj dokládají, že během tehdejší mimořádné epizody bylo možné Rýn na některých místech dokonce přejít pěšky. Podobné historické události samozřejmě nelze přímo porovnávat s dnešními systematickými hydrologickými měřeními, ukazují však, že mimořádně nízké stavy velkých evropských řek existovaly dávno před současnou klimatickou změnou.

Jarní nedostatek deště a otázka klimatické změny

Za jednu z hlavních bezprostředních příčin současného nízkého průtoku považuje autor nedostatek srážek během jara.

A právě zde podle něj přestává jednoduché vysvětlení pomocí klimatické změny fungovat. Klimatické modely totiž pro tuto část Evropy v jarním období nepředpokládají jednoznačný trend k menšímu množství srážek.

Bojanowski se odvolává také na analýzu mezinárodní iniciativy World Weather Attribution, která zkoumá, nakolik pravděpodobnost konkrétních extrémních meteorologických jevů ovlivnila člověkem způsobená klimatická změna. Podle citované analýzy nebylo možné u mimořádného nedostatku jarních srážek prokázat jednoznačný signál klimatické změny.

To ovšem neznamená, že globální oteplování nebude mít na budoucí stav Rýna významný vliv.

Dlouhodobě může oteplování problém s nízkými průtoky zhoršovat

Právě zde autor rozlišuje mezi vysvětlením jedné konkrétní epizody a dlouhodobým klimatickým trendem.

Vyšší teploty zvyšují odpařování vody, a tím mohou zvyšovat riziko sucha. Ještě důležitější však může být změna hydrologického režimu v Alpách.

S rostoucími zimními teplotami padá větší část srážek jako déšť místo sněhu. Sněhová pokrývka zároveň na jaře taje dříve. V létě potom zbývá méně sněhu, jehož postupné tání by doplňovalo vodu v Rýně.

Podobný problém představuje ústup alpských ledovců. V krátkodobém horizontu může intenzivní tání paradoxně množství vody v řece zvýšit. Podle Bojanowského se něco podobného může odehrávat i letos: vysoké teploty urychlují tání alpských ledovců, a tím současný nedostatek vody v Rýně částečně zmírňují.

Dlouhodobá perspektiva je však opačná. Čím více ledovce ustoupí, tím menší zásoba vody zůstane pro období, kdy ji evropské řeky potřebují nejvíce.

Spor není o existenci klimatické změny, ale o interpretaci jednotlivých extrémů

Podstatou Bojanowského argumentace tedy není tvrzení, že klimatická změna Rýn neovlivňuje. Autor naopak připouští, že dlouhodobé oteplování může riziko letních nízkých průtoků zvyšovat.

Kritizuje však způsob, jakým jsou jednotlivé meteorologické a hydrologické události okamžitě prezentovány jako přímý důsledek „klimatické krize“.

Podle něj je nutné rozlišovat mezi počasím a dlouhodobým klimatem, mezi vodním stavem a skutečným průtokem a také mezi krátkodobou příčinou konkrétní události a dlouhodobým vývojem.

Pokud politici, média nebo aktivisté označují každou mimořádnou epizodu za bezprecedentní důkaz klimatické změny, aniž ji zasadí do historického a hydrologického kontextu, mohou podle autora paradoxně klimatické politice škodit.

Přehnaná tvrzení totiž mohou snižovat důvěru veřejnosti nejen v média a politiky, ale nakonec také ve vědecká zjištění o skutečných dlouhodobých dopadech klimatické změny.

Pro Německo i Českou republiku přitom bude důležitější praktická otázka: jak evropskou infrastrukturu, vodní hospodářství a dopravu připravit na situaci, kdy budou dlouhá období nízkých průtoků častější nebo závažnější. Právě schopnost adaptace může být pro střední Evropu stejně důležitá jako samotná diskuse o příčinách jednotlivých epizod sucha.

Článek vychází z komentáře vědeckého reportéra Axela Bojanowského publikovaného v německém deníku WELT. Názory a interpretace připisované autorovi představují jeho argumentaci.