Nízká hladina Rýna znovu rozvířila debatu. Je skutečně důsledkem klimatické krize?

Český úhel pohledu

Debata o nízkém stavu vody na Rýně není vzdálená ani České republice. Také české řeky v posledních letech opakovaně čelí obdobím sucha a nízkých průtoků a otázka, nakolik lze jednotlivé extrémní epizody přičítat klimatické změně, se pravidelně vrací i u nás. Rýn má navíc pro Česko mimořádný hospodářský význam: je jednou z hlavních evropských dopravních tepen a jeho nízký průtok může komplikovat přepravu surovin a zboží mezi německými průmyslovými oblastmi a přístavy v Rotterdamu či Antverpách. Pro české exportéry a průmyslové podniky proto nejde jen o německou ekologickou debatu. Vývoj na Rýně může ovlivňovat evropskou logistiku, ceny dopravy i dodavatelské řetězce, na nichž je silně závislá také česká ekonomika.

Nízká hladina Rýna se v Německu stala dalším symbolem diskuse o klimatické změně. Někteří politici, média a ekologické organizace dávají současný nedostatek vody do přímé souvislosti s klimatickou krizí. Vědecký reportér deníku WELT Axel Bojanowski však ve svém komentáři upozorňuje, že skutečnost je podstatně složitější.

Ministr životního prostředí Severního Porýní-Vestfálska za Zelené Oliver Krischer například při pohledu na nízkou hladinu Rýna prohlásil, že klimatická krize Německo zasahuje „plnou silou“. Televize ZDF zase využila situace k rozhovoru s ekonomkou a expertkou na energetiku Claudií Kemfertovou o hospodářských škodách způsobovaných změnou klimatu a o významu dalších investic do ochrany klimatu.

Do vyschlého koryta Rýna vstoupili také aktivisté Greenpeace s transparentem požadujícím okamžitou ochranu klimatu. Německý týdeník Der Spiegel podle Bojanowského dokonce tvrdil, že tak málo vody v Rýně ještě nikdy nebylo.

Právě tato interpretace je podle autora zavádějící.

Hladina řeky není totéž co množství protékající vody

Jedním z hlavních problémů současné debaty je podle Bojanowského zaměňování dvou různých veličin: vodního stavu a průtoku.

Vodní stav udává výšku hladiny vzhledem k definovanému nulovému bodu konkrétní měřicí stanice. Naproti tomu průtok vyjadřuje skutečné množství vody, které daným místem za určitý čas proteče.

Na některých měřicích stanicích byly skutečně zaznamenány mimořádně nízké hodnoty vodního stavu. To však podle autora nelze automaticky interpretovat jako historicky nejmenší množství vody v řece. Na naměřené výšky hladiny má totiž vliv také dlouhodobá úprava a prohlubování koryta Rýna.

Skutečný průtok zatím historických minim nedosahuje. Situace je přesto neobvyklá a vážná. Například v oblasti Kolína nad Rýnem podle článku protéká řekou přibližně čtvrtina obvyklého množství vody.

Neobvyklé je především roční období

Pozornost si podle WELT zaslouží zejména skutečnost, že současné výrazné nízké průtoky přicházejí již v létě. Nejextrémnější historická minima Rýna byla totiž v moderní době zaznamenávána spíše na podzim nebo v zimě.

To však neznamená, že by mimořádně nízká hladina Rýna během léta byla historicky zcela neznámým jevem.

Bojanowski připomíná extrémní evropské sucho roku 1540. Historické prameny podle něj dokládají, že během tehdejší mimořádné epizody bylo možné Rýn na některých místech dokonce přejít pěšky. Podobné historické události samozřejmě nelze přímo porovnávat s dnešními systematickými hydrologickými měřeními, ukazují však, že mimořádně nízké stavy velkých evropských řek existovaly dávno před současnou klimatickou změnou.

Jarní nedostatek deště a otázka klimatické změny

Za jednu z hlavních bezprostředních příčin současného nízkého průtoku považuje autor nedostatek srážek během jara.

A právě zde podle něj přestává jednoduché vysvětlení pomocí klimatické změny fungovat. Klimatické modely totiž pro tuto část Evropy v jarním období nepředpokládají jednoznačný trend k menšímu množství srážek.

Bojanowski se odvolává také na analýzu mezinárodní iniciativy World Weather Attribution, která zkoumá, nakolik pravděpodobnost konkrétních extrémních meteorologických jevů ovlivnila člověkem způsobená klimatická změna. Podle citované analýzy nebylo možné u mimořádného nedostatku jarních srážek prokázat jednoznačný signál klimatické změny.

To ovšem neznamená, že globální oteplování nebude mít na budoucí stav Rýna významný vliv.

Dlouhodobě může oteplování problém s nízkými průtoky zhoršovat

Právě zde autor rozlišuje mezi vysvětlením jedné konkrétní epizody a dlouhodobým klimatickým trendem.

Vyšší teploty zvyšují odpařování vody, a tím mohou zvyšovat riziko sucha. Ještě důležitější však může být změna hydrologického režimu v Alpách.

S rostoucími zimními teplotami padá větší část srážek jako déšť místo sněhu. Sněhová pokrývka zároveň na jaře taje dříve. V létě potom zbývá méně sněhu, jehož postupné tání by doplňovalo vodu v Rýně.

Podobný problém představuje ústup alpských ledovců. V krátkodobém horizontu může intenzivní tání paradoxně množství vody v řece zvýšit. Podle Bojanowského se něco podobného může odehrávat i letos: vysoké teploty urychlují tání alpských ledovců, a tím současný nedostatek vody v Rýně částečně zmírňují.

Dlouhodobá perspektiva je však opačná. Čím více ledovce ustoupí, tím menší zásoba vody zůstane pro období, kdy ji evropské řeky potřebují nejvíce.

Spor není o existenci klimatické změny, ale o interpretaci jednotlivých extrémů

Podstatou Bojanowského argumentace tedy není tvrzení, že klimatická změna Rýn neovlivňuje. Autor naopak připouští, že dlouhodobé oteplování může riziko letních nízkých průtoků zvyšovat.

Kritizuje však způsob, jakým jsou jednotlivé meteorologické a hydrologické události okamžitě prezentovány jako přímý důsledek „klimatické krize“.

Podle něj je nutné rozlišovat mezi počasím a dlouhodobým klimatem, mezi vodním stavem a skutečným průtokem a také mezi krátkodobou příčinou konkrétní události a dlouhodobým vývojem.

Pokud politici, média nebo aktivisté označují každou mimořádnou epizodu za bezprecedentní důkaz klimatické změny, aniž ji zasadí do historického a hydrologického kontextu, mohou podle autora paradoxně klimatické politice škodit.

Přehnaná tvrzení totiž mohou snižovat důvěru veřejnosti nejen v média a politiky, ale nakonec také ve vědecká zjištění o skutečných dlouhodobých dopadech klimatické změny.

Pro Německo i Českou republiku přitom bude důležitější praktická otázka: jak evropskou infrastrukturu, vodní hospodářství a dopravu připravit na situaci, kdy budou dlouhá období nízkých průtoků častější nebo závažnější. Právě schopnost adaptace může být pro střední Evropu stejně důležitá jako samotná diskuse o příčinách jednotlivých epizod sucha.

Článek vychází z komentáře vědeckého reportéra Axela Bojanowského publikovaného v německém deníku WELT. Názory a interpretace připisované autorovi představují jeho argumentaci.

Nejčastější názory čtenářů WELT pod článkem:

Tematické rozdělení nejoblíbenějších 123 komentářů a odpovědí pod článkem o nízké hladině Rýna. Jeden komentář je zařazen podle svého hlavního sdělení.

Vlastní obsahová analýza dodaného diskusního vlákna; nejde o reprezentativní průzkum německé veřejnosti.

Hlavní názor	Počet	Podíl
Kritika ideologizace, médií a „klimatické hysterie“	67	54,5 %
Klimatická politika je příliš drahá / stojí za ní finanční zájmy	22	17,9 %
Sucho a nízká voda nejsou historicky nové / sporné spojování s klimatem	18	14,6 %
Peníze mají směřovat hlavně do adaptace a infrastruktury	11	8,9 %
Klimatická změna je reálná a situace se skutečně zhoršuje	2	1,6 %
Jiné nebo nejednoznačné	3	2,4 %

1. Dominantní názor: problémem je „klimatická hysterie“ médií a politiky – 54,5 %

Tohle je naprosto nejsilnější proud celé diskuse. Více než polovina komentářů má jako hlavní sdělení ztrátu důvěry v politiku, veřejnoprávní média, klimatické experty nebo ekologické organizace.

Čtenáři opakovaně používají výrazy jako „ideologie“, „hysterie“, „panika“, „propaganda“ nebo „klimaapokalyptici“. Velmi často útočí na Zelené, ARD, ZDF a konkrétně také na ekonomku Claudii Kemfertovou. Už jeden z prvních komentářů tvrdí, že klimatická debata působí spíše jako ideologie než věcná diskuse a že v ní mohou hrát roli finanční zájmy. Další příspěvek tvrdí, že „levicově-zelení“ politici kvůli takovému přístupu ztratili důvěryhodnost a autor už jejich vystoupení na ARD a ZDF neposlouchá.

Důležitá nuance: část těchto lidí neříká, že žádná klimatická změna neexistuje. Jejich hlavní námitkou je způsob interpretace jednotlivých meteorologických událostí. Vadí jim, že vedro, sucho, povodeň nebo nízká hladina řeky jsou podle nich automaticky prezentovány jako důkaz klimatické krize.

2. Klimatická politika podle čtenářů stojí příliš mnoho a živí různé zájmy – 17,9 %

Druhým nejsilnějším proudem je ekonomická kritika německé klimatické politiky.

Typický argument zní: Německo vydalo stovky miliard eur, poškodilo konkurenceschopnost průmyslu, zvýšilo ceny energie, ale jeho samotný příspěvek ke změně globálního klimatu je příliš malý.

Velmi dobře to reprezentuje komentář, podle něhož německá klimatická politika stála „stovky miliard eur“, téměř nepomohla klimatu a naopak dlouhodobě poškodila německou ekonomiku. Autor zároveň obviňuje ekologické NGO a „Ökolobby“ z finančních zájmů.

Podobný motiv se vrací i v jednodušší podobě: někteří diskutující tvrdí, že na zelené transformaci dobře vydělávají provozovatelé větrných elektráren či další příjemci podpory.

Je tedy důležité rozlišit dvě věci. První skupina útočí především na ideologizaci tématu, zatímco tato druhá říká především: klimatická politika je ekonomicky příliš drahá a její poměr nákladů a výsledků je špatný.

3. „Rýn vysychal i v minulosti“ – 14,6 %

Třetí největší skupina používá historické příklady.

Čtenáři připomínají například mimořádně suché roky:

• 1130,
• 1135,
• 1540,
• 1921,
• 1947,
• 1949,

Argument zní přibližně následovně: pokud byly extrémně nízké hladiny Rýna a Dunaje doloženy už před průmyslovou érou, nelze současné nízké stavy automaticky vydávat za důkaz antropogenní klimatické změny.

Jeden z nejvýraznějších komentářů například připomíná, že roku 1130 měl být Rýn natolik mělký, že jej bylo možné přebrodit, a uvádí také mimořádná sucha ve středověku a v roce 1540.

V diskusi se však objevuje i protiargument: historické extrémy existovaly, ale byly od sebe vzdáleny stovky let, zatímco nynější extrémy mohou přicházet častěji. Jeden čtenář výslovně píše, že si netroufá posoudit, nakolik je změna způsobena člověkem, ale že výraznou změnu podle něj už nelze popírat.

Tohle je jeden z mála okamžiků, kdy se ve vlákně skutečně rozvíjí věcná debata mezi dvěma opačnými pohledy.

4. „Nebojme se změny klimatu, ale připravme se na ni“ – 8,9 %

Čtvrtý proud považuji za obsahově nejzajímavější.

Tito lidé často přijímají existenci oteplování, ale tvrdí, že Německo má přestat věřit, že samo „otočí světový termostat“. Místo toho má masivně investovat do přizpůsobení.

Objevují se požadavky na:

• vodní nádrže a retenční systémy,
• lepší hospodaření s vodou,
• úpravy koryt a splavnosti řek,
• zeleň ve městech,
• klimatizaci,
• ochranu před vedrem,
• modernizaci infrastruktury.

Jeden čtenář to formuluje velmi přímo: změna klimatu podle něj existuje, ale namísto miliard na její „potírání“ by Německo mělo financovat opatření umožňující s novými podmínkami žít, například klimatizaci.

To je zásadně jiný postoj než čisté popírání klimatického problému: mitigaci nahrazuje adaptací.

5. Jasně proklimatický pohled je v této diskusi téměř osamocený – 1,6 %

Pouze 2 ze 123 komentářů jsem zařadil primárně do skupiny, která zdůrazňuje, že současná změna je reálná, mimořádná a neměla by být bagatelizována.

Nejvýraznější komentář upozorňuje právě na rostoucí četnost extrémů a říká, že i když autor nedokáže posoudit míru lidského vlivu, výraznou proměnu klimatu už podle něj nelze popřít.

To je velmi nízký podíl, ale nelze z něj vyvozovat, že pouze 1,6 procenta Němců věří v klimatickou změnu.

A to je pro interpretaci celé analýzy klíčové.

Co z diskuse skutečně vyplývá

Nejvýstižnější závěr podle mě není „čtenáři WELT nevěří na klimatickou změnu“. Data ukazují něco jemnějšího:

Čtenáři v této diskusi především nevěří politické a mediální interpretaci klimatické změny.

Velká část diskutujících připouští, že se klima mění nebo že oteplování existuje. Mnohem silněji však odmítají tři věci: automatické spojování každého extrému s antropogenní změnou klimatu, vysoké náklady německé klimatické politiky a způsob, jakým téma komunikují Zelení, ekologické organizace a veřejnoprávní média.

Velmi výrazná je také ztráta důvěry. Jeden z komentářů přímo říká, že důvěra ve vědu, média a klimatickou politiku je již ztracena a nebude snadné ji obnovit.

---

---

📰 Zaujalo nás na českých webech

🟥 Novinky.cz: Německé firmy kvůli Trumpovi prudce omezily investice v USA

Německé firmy výrazně omezují nové investice ve Spojených státech. Za první polovinu letošního roku tam podle Institutu německého hospodářství investovaly přibližně 4,3 miliardy eur, tedy o dvě třetiny méně než před rokem a téměř o 80 procent méně než v roce 2024. Hlavním důvodem má být nejistota spojená s hospodářskou a obchodní politikou administrativy Donalda Trumpa, zejména s cly. Zavedené německé společnosti přitom v USA nadále reinvestují své zisky. Výrazně slabší jsou především nové investice a dokončované projekty, což podle článku zpochybňuje předpoklad, že cla přimějí zahraniční firmy přesouvat výrobu do USA.

Proč článek doporučujeme:
Vývoj investic ukazuje, jak výrazně mohou americká obchodní politika a cla ovlivnit rozhodování německých podniků. Pro Česko je téma relevantní také kvůli silnému propojení české ekonomiky s německým průmyslem.

Přečíst celý článek na Novinky.cz