Podíl vězňů bez německého občanství vzrostl téměř na 45 procent. Odbory varují před přetížením věznic

Český přesah

Vývoj v německých věznicích je relevantní také pro Českou republiku, přestože struktura vězeňské populace je v obou zemích odlišná. Německá zkušenost ukazuje, že vysoký počet odsouzených a vazebně stíhaných osob bez znalosti místního jazyka výrazně komplikuje resocializaci, práci psychologů, vzdělávání i každodenní zajišťování bezpečnosti. Také české vězeňství dlouhodobě řeší nedostatek zaměstnanců, přeplněnost některých zařízení a obtížný návrat propuštěných lidí do běžného života. Samotný podíl cizinců ve věznicích ovšem nevysvětluje příčiny kriminality a nelze jej bez dalšího srovnávat s jejich zastoupením v populaci – roli mohou hrát věk, sociální situace, druh trestné činnosti, migrační status i rozdílná pravděpodobnost uvalení vazby.

Podíl vězňů bez německého občanství v německých nápravných zařízeních znovu vzrostl. V roce 2026 se ve věznicích nacházelo více než 27 000 zahraničních vězňů, kteří tvořili téměř polovinu všech osob ve výkonu trestu nebo ve vyšetřovací vazbě.

Vyplývá to z analýzy deníku Neue Osnabrücker Zeitung, který vyhodnotil údaje ministerstev spravedlnosti všech šestnácti německých spolkových zemí. Podle těchto dat bylo v německých věznicích k rozhodnému datu v březnu 2026 celkem 60 408 lidí.

Osoby bez německého občanství představovaly 44,8 procenta všech vězňů. Do celkového počtu jsou přitom zahrnuti nejen pravomocně odsouzení, ale také lidé ve vyšetřovací vazbě, o jejichž vině dosud nebylo definitivně rozhodnuto.

Lidé s dvojím občanstvím jsou vedeni jako Němci

Při interpretaci statistik je důležité, jakým způsobem německé úřady vězně rozdělují podle státní příslušnosti.

Občané, kteří mají vedle německého také další občanství, jsou ve statistikách počítáni jako Němci. Skupina označovaná jako zahraniční vězni proto zahrnuje pouze osoby bez německého pasu, případně lidi bez státní příslušnosti.

Údaje tak neříkají nic o migračním původu všech vězňů. Člověk pocházející z přistěhovalecké rodiny, který má německé občanství, je v přehledu veden stejně jako ostatní němečtí občané.

Podíl cizinců ve věznicích podle zveřejněných údajů dlouhodobě roste. Ještě v roce 2015 představovaly osoby bez německého občanství o něco více než 30 procent všech vězňů. Během přibližně jedenácti let se tak jejich podíl zvýšil zhruba o čtrnáct procentních bodů.

V pěti spolkových zemích překročil podíl 50 procent

Mezi jednotlivými částmi Německa existují velmi výrazné regionální rozdíly.

V pěti spolkových zemích už osoby bez německého občanství tvoří více než polovinu vězeňské populace. Nad hranicí 50 procent se nacházejí mimo jiné:

• Bavorsko,
• Bádensko-Württembersko,
• Hesensko.

Nejvyšší podíly však vykazují městské spolkové země. V Hamburku tvoří vězni bez německého občanství 57,95 procenta všech uvězněných. V Berlíně je jejich podíl ještě o něco vyšší a dosahuje 58,9 procenta.

Zcela jiná situace panuje v některých východoněmeckých spolkových zemích. V Meklenbursku-Předním Pomořansku představují cizinci 25,1 procenta vězňů. V Sasku-Anhaltsku činí jejich podíl 23,69 procenta a v Durynsku 23,24 procenta.

V těchto regionech tedy nemá německý pas přibližně každý čtvrtý vězeň, zatímco v Berlíně nebo Hamburku jde o více než každého druhého.

Rozdíly mohou souviset také s odlišnou strukturou obyvatelstva. Velká města a hospodářsky silné západoněmecké země mají zpravidla vyšší podíl cizinců v celé populaci než některé regiony na východě Německa. Samotné vězeňské statistiky však příčiny rozdílů nevysvětlují.

Jazykové bariéry komplikují resocializaci

Německý Svaz zaměstnanců vězeňské služby BSBD varuje, že rostoucí počet vězňů bez německého občanství zvyšuje zatížení nápravných zařízení.

Jeho spolkový předseda René Müller označil jazykové bariéry za jeden z největších praktických problémů.

Podle něj mají zaměstnanci věznic stále větší potíže s tím, aby se k vězňům skutečně dostali, porozuměli jejich situaci a mohli s nimi systematicky pracovat. To se podle odborů přímo promítá do možností resocializace.

Resocializace přitom není pouze otázkou dodržování kázně během výkonu trestu. Zahrnuje také:

• psychologickou a sociální práci,
• vzdělávání,
• profesní přípravu,
• léčbu závislostí,
• přípravu na návrat na svobodu,
• hledání zaměstnání a bydlení po propuštění.

Pokud vězeň nerozumí německy a věznice nemá dostatek tlumočníků nebo jazykově vybavených pracovníků, je poskytování těchto služeb podstatně obtížnější.

Odbory upozorňují na agresivitu i vznik uzavřených skupin

René Müller zároveň tvrdí, že problémy s dorozumíváním mohou zvyšovat napětí a agresivitu ve věznicích.

Pokud si zaměstnanci a vězni navzájem nerozumějí, snáze dochází k nedorozuměním, konfliktům nebo nerespektování pokynů. Obtížnější je také včas rozpoznat hrozící násilí, psychické problémy nebo spory mezi jednotlivými skupinami.

Odborový svaz dále varuje před vznikem uzavřených vězeňských subkultur. Zvláštní pozornost věnuje riziku radikalizace některých muslimských vězňů.

Podle Müllera může nedostatečná kontrola umožnit, aby se kolem vlivných osob vytvářely skupiny založené na náboženské, etnické nebo kriminální příslušnosti. V takovém prostředí se mohou šířit extremistické postoje nebo vznikat hierarchie, které narušují fungování věznice.

Toto varování však nelze chápat tak, že by muslimská víra sama o sobě znamenala sklon k radikalizaci. Odbory upozorňují na konkrétní bezpečnostní riziko uvnitř vězeňského prostředí, v němž jsou někteří izolovaní nebo frustrovaní lidé zranitelnější vůči extremistickému působení.

Věznice podle odborů potřebují více zaměstnanců

BSBD požaduje především výrazné personální posílení německých věznic.

Více zaměstnanců by podle svazu umožnilo:

• lépe sledovat dění mezi vězni,
• včas rozpoznávat nebezpečné konflikty,
• oddělovat rizikové skupiny,
• intenzivněji pracovat s jednotlivými vězni,
• posílit jazykové a integrační programy.

Odborový předseda varoval, že výsledkem výkonu trestu nesmí být situace, kdy je člověk při propuštění více zapojen do kriminality než při nástupu do vězení.

Právě to je podle něj hlavní měřítko fungování vězeňského systému. Pokud zařízení dokážou vězně pouze izolovat od společnosti, ale nemají dostatek lidí ani prostředků na jejich resocializaci, zvyšuje se riziko recidivy.

Čísla sama o sobě nevysvětlují příčiny

Údaj o téměř 45procentním podílu zahraničních vězňů je výrazný, jeho výklad však vyžaduje další informace.

Statistika nerozlišuje například:

• pravomocně odsouzené a vazebně stíhané osoby v jednotlivých skupinách,
• dlouhodobě žijící cizince a osoby bez trvalého pobytu,
• pachatele jednotlivých druhů trestné činnosti,
• věk a pohlaví vězňů,
• délku trestů,
• podíl lidí čekajících na vyhoštění.

Cizinci mohou být například častěji ponecháni ve vazbě, pokud úřady předpokládají vyšší riziko útěku nebo pokud nemají v Německu stabilní bydliště. Také tato skutečnost může jejich podíl ve vězeňské populaci zvyšovat.

Zveřejněná data proto především ukazují na rostoucí provozní a personální nároky německého vězeňství. K vysvětlení příčin by byla nutná podrobnější analýza struktury trestné činnosti, sociálního postavení pachatelů a rozhodování soudů.