Sudetoněmecký sjezd v Brně vyvolal emoce. Německé a rakouské noviny píší o smíření, protestech i starých křivdách

Český přesah:
Událost v Brně znovu otevřela jednu z nejcitlivějších kapitol českých dějin – poválečný odsun sudetských Němců a takzvaný brněnský pochod smrti z roku 1945. Zatímco část české společnosti vnímá společné pietní akce jako důležitý krok ke smíření, jiní je stále považují za relativizaci nacistické okupace a utrpení českého národa během druhé světové války. Rakouská a německá média si zároveň všímají, že česká vláda od akce dala ruce pryč a žádný člen kabinetu se pietního aktu nezúčastnil. Téma je navíc mimořádně citlivé i proto, že se znovu vrací debaty o Benešových dekretech, kolektivní vině a historické odpovědnosti.

Rakouský deník DER STANDARD popisuje společné pietní setkání Čechů a Němců v Pohořelicích u Brna, které připomínalo oběti poválečných odsunů německého obyvatelstva z Československa po roce 1945. Akce byla součástí festivalu „Meeting Brno“ a zároveň historicky prvním sudetoněmeckým sjezdem pořádaným přímo na území České republiky.

Meeting Brno staví mosty

Podle organizátorů se pietního pochodu zúčastnilo přibližně 1 300 lidí. Setkání začalo u masového hrobu v Pohořelicích, asi 25 kilometrů jižně od Brna. Právě zde skončila část takzvaného brněnského pochodu smrti, během kterého bylo v květnu 1945 vyhnáno přibližně 27 000 německy mluvících obyvatel Brna směrem k rakouským hranicím. Podle historických údajů během pochodu zemřelo více než 2 000 lidí, převážně žen, dětí a starších osob. Některé odhady dokonce hovoří až o více než 5 000 mrtvých.

Velkou pozornost médií vzbudila účast německého ministra vnitra Alexandera Dobrindta. Ten během pietního aktu prohlásil, že hroby v Pohořelicích jsou svědectvím hlubokého lidského utrpení. Organizátory festivalu „Meeting Brno“ označil za „stavitele mostů“ mezi národy a zdůraznil, že evropské přátelství představuje hráz proti novému nacionalismu. Podle něj není cílem „počítat viny“, ale vést dialog a mít odvahu naslouchat druhé straně.

Demonstrace proti německy mluvícím účastníkům

Rakouský tisk si ale zároveň všímá, že akci doprovázely protesty a vandalismus. Demonstranti nesli transparenty namířené proti německy mluvícím účastníkům a policie musela nasadit speciální antikonfliktní tým. Neznámí pachatelé navíc poničili pamětní kámen hákovými kříži.

Velmi výrazně rezonovala i skutečnost, že se pietní akce nezúčastnil žádný člen české vlády. České Poslanecké sněmovně se navíc krátce před akcí podařilo schválit usnesení, které se stavělo proti konání sudetoněmeckého sjezdu v České republice.

Výroky prezidenta Zemana si Rakušané pamatují dodnes

Rakouský článek připomíná také širší historický kontext. Po druhé světové válce bylo z tehdejšího Československa odsunuto přibližně tři miliony sudetských Němců. Většina z nich našla nový domov v Německu nebo Rakousku. Text znovu otevírá i kontroverzní výroky bývalého českého prezidenta Miloše Zemana z roku 2002, kdy označil sudetské Němce za „pátou kolonu Hitlera“ a prohlásil, že jejich poválečný odsun byl mírnější než trest smrti, který jim podle tehdejších zákonů údajně hrozil za vlastizradu.

Rakouské noviny připomínají, že Zemanovy výroky tehdy vyvolaly obrovský mezinárodní skandál. Německý Bundestag kvůli nim svolal mimořádnou debatu a tehdejší spolkový kancléř Gerhard Schröder zrušil plánovanou návštěvu Prahy. Kriticky reagoval i tehdejší eurokomisař Günter Verheugen, který uvedl, že Němci se nemusejí nechat „zesměšňovat“ politikem kandidátské země Evropské unie.

Článek se věnuje také Benešovým dekretům, které po válce legalizovaly konfiskaci majetku a odsun německého a maďarského obyvatelstva z Československa. Rakouský tisk připomíná, že právě tato otázka dodnes zůstává jedním z nejcitlivějších témat česko-německých vztahů.

Co si podle diskusí myslí lidé v Rakousku o setkání v Brně?

Diskuse pod článkem ukazuje, že téma je v Rakousku stále mimořádně emotivní a historické rány nejsou ani po více než 80 letech zcela zahojené.

1. Silné osobní vzpomínky potomků vyhnaných rodin

Velká část komentářů pochází od lidí, jejichž rodiče nebo prarodiče byli po válce odsunuti z jižní Moravy nebo Sudet.

Mnozí popisují:

• útěk v dobytčích vagónech,
• násilí během odsunu,
• smrt příbuzných,
• celoživotní trauma svých rodin.

Někteří diskutující otevřeně přiznávají, že jejich rodiče nikdy nedokázali Čechům odpustit a že nedůvěra vůči Česku se přenesla i na další generace.

2. Část Rakušanů tvrdí, že odsun byl kolektivní mstou

Řada komentářů označuje poválečný odsun za:

• akt pomsty,
• kolektivní vinu,
• nebo organizovanou loupež majetku.

Někteří diskutující připomínají, že mezi odsunutými byli:

• antifašisté,
• komunisté,
• lidé z odboje,
• ženy a děti,
  kteří s nacismem neměli nic společného.

3. Jiní naopak připomínají podporu Hitlera mezi sudetskými Němci

Další část diskuse zdůrazňuje, že značná část sudetských Němců podporovala Henleinovu Sudetoněmeckou stranu spolupracující s Hitlerem.

Někteří komentující proto tvrdí, že český hněv po válce byl historicky pochopitelný, i když připouštějí, že utrpení civilistů nebylo správné.

4. Velmi silné jsou debaty o identitě: Němci nebo „staří Rakušané“?

V komentářích se opakovaně objevuje spor, zda byli sudetští Němci vlastně Němci, nebo spíše „staro-rakouští“ obyvatelé bývalé habsburské monarchie.

Někteří Rakušané tvrdí, že:

• jižní Morava,
• Sudety,
• a německojazyčné oblasti Čech

byly historicky více spojeny s Rakouskem než s Německem.

5. Mnoho lidí podporuje smíření a společnou evropskou budoucnost

Vedle ostrých názorů se ale v diskusi objevuje i silná podpora smíření.

Mnozí komentující oceňují:

• společné pietní akce,
• dialog mezi Čechy a Němci,
• a práci organizátorů „Meeting Brno“.

Často zaznívá názor, že právě Evropská unie pomohla překonat nacionalismus a historické nenávisti.

(další naše články k sudetoněmeckému sjezdu v Brně najdete ZDE)