Německo odkládá nepříjemnou pravdu o uhlí. Vláda nestihne zákonný termín a roste spor, zda je odchod do roku 2030 vůbec realistický

Český přesah:
Německý spor o rychlost odchodu od uhlí je velmi důležitý i pro Česko. Obě země řeší stejnou otázku: jak rychle lze odstavovat stabilní uhelné zdroje, pokud ještě nejsou v dostatečném rozsahu připraveny nové řiditelné elektrárny, přenosové kapacity a další náhrady. Německo je navíc přímo propojeno s českou elektrizační soustavou a jeho rozhodnutí ovlivňují přeshraniční toky elektřiny i ceny na středoevropském trhu. Z českého pohledu proto není podstatné jen to, zda Německo uhlí opustí v roce 2030 nebo později, ale především zda dokáže udržet bezpečnost dodávek a přijatelné ceny pro průmysl i domácnosti.

Německá spolková vláda měla podle zákona do 15. srpna 2026 předložit důležitou zprávu, která má vyhodnotit dopady postupného ukončování výroby elektřiny z uhlí. Dokument měl odpovědět mimo jiné na otázky, jak rychlý útlum uhlí ovlivňuje bezpečnost dodávek, ceny elektřiny a zásobování teplem.

Termín ale vláda nedodrží.

Deník WELT upozorňuje, že Německo tak pokračuje v přípravě dalšího výrazného omezení uhelných kapacit, aniž by zatím disponovalo aktuálním komplexním vyhodnocením jeho důsledků.

Do roku 2030 mají zmizet další velké uhelné zdroje

Stížnosti německého průmyslu i spotřebitelů na ceny elektřiny jsou stále hlasitější a rostou také obavy o stabilitu elektrizační soustavy.

Přesto vláda zatím pokračuje podle ambiciózního harmonogramu odchodu od uhlí.

V několika málo letech do roku 2030 mají být podle platných pravidel odstaveny další velké uhelné elektrárny o celkovém výkonu téměř 10 gigawattů.

Zákon o ukončení výroby elektřiny z uhlí přitom ukládá vládě povinnost pravidelně kontrolovat, zda takový postup neohrožuje energetickou bezpečnost země.

Právě nynější hodnoticí zpráva měla být jedním z klíčových okamžiků.

Jenže její zveřejnění se odkládá.

Vláda chce nejprve zjistit, zda vůbec vzniknou nové plynové elektrárny

Hlavním důvodem je nejistota kolem připravovaných plynových zdrojů.

Německá ministryně hospodářství Katherina Reiche z CDU chce nejprve vyčkat na výsledky aukcí státní podpory pro výstavbu nových plynových elektráren. Teprve potom chce vláda vyhodnotit, zda může další odstavování uhlí pokračovat podle původního plánu.

Ministerstvo hospodářství WELT potvrdilo, že zákonný termín nebude splněn.

Podle resortu má nový zákon podporující výstavbu plynových elektráren sloužit mimo jiné právě jako pojistka německého odchodu od uhlí. Výsledky aukcí proto mají být začleněny do hodnocení bezpečnosti dodávek zejména po roce 2031.

První aukce přijde až v září

Časový harmonogram přitom ukazuje, že zpoždění pravděpodobně nebude trvat jen několik dnů.

První aukce státní podpory pro nové plynové elektrárny je naplánována na 8. září 2026.

Výsledky a oznámení úspěšných uchazečů mají přijít až 3. listopadu.

Navíc se v prvním kole bude soutěžit pouze o výkon 4,5 gigawattu, tedy méně než polovinu celého plánovaného programu nových elektráren.

Další aukční kolo má být oznámeno až 10. listopadu 2026.

Pokud chce ministerstvo skutečně čekat na výsledky všech kol, může být zpráva o uhlí hotová nejdříve na konci roku.

WELT zároveň upozorňuje, že odklad má politickou výhodu: citlivé téma cen elektřiny, pracovních míst, energetické bezpečnosti a konkurenceschopnosti německého průmyslu se tím dostane mimo tři podzimní zemské volební kampaně.

Zákon paradoxně říká: i kdyby zpráva byla kritická, odchod pokračuje

Zajímavý je samotný mechanismus německého zákona.

Paragraf 54 vyžaduje, aby vláda na vědeckém základě posoudila dopady odchodu od uhlí na:

• bezpečnost dodávek,
• zásobování teplem,
• ceny elektřiny.

Pokud ale závěry dopadnou negativně, vláda má sice navrhnout protiopatření, základní cíle postupného útlumu uhlí tím však automaticky nezanikají.

Z dnešních přibližně 30 gigawattů uhelných kapacit má Německo do 1. dubna 2030 sestoupit na 17 gigawattů.

Z toho má zůstat:

• 8 GW černouhelných elektráren,
• 9 GW hnědouhelných elektráren.

Největší problém je v Severním Porýní-Vestfálsku

Prakticky největší dopad může mít hodnoticí zpráva v Severním Porýní-Vestfálsku.

Tam se totiž společnost RWE po dohodě se zemskou vládou zavázala ukončit spalování hnědého uhlí už v roce 2030, tedy o osm let dříve než stanovuje obecný německý zákonný termín.

Dohoda měla podle tehdejší vlády zabránit vytěžení přibližně 250 milionů tun hnědého uhlí.

Otázkou nyní je, zda bude možné odstavit také velké bloky elektráren Neurath F a G a Niederaußem K.

Pokud by hodnoticí zpráva ukázala, že odstavování vede k růstu cen nebo ohrožení bezpečnosti dodávek, mohly by tyto tři bloky zůstat až do roku 2033 jako rezervní zdroje.

Kritici: Rezerva je drahá a nesnižuje ceny elektřiny

Právě tento plán je ale stále více zpochybňován.

Kritici upozorňují, že pokud elektrárny zůstanou pouze jako rezerva, nebudou se běžně účastnit trhu s elektřinou.

To znamená, že jejich výkon nebude zvyšovat nabídku na trhu a nebude tak moci tlačit ceny směrem dolů.

Současně budou spotřebitelé platit náklady na jejich udržování v pohotovosti.

Hospodářská rada Severního Porýní-Vestfálska proto požaduje, aby v případě potřeby elektrárny po roce 2030 zůstaly v běžném komerčním provozu.

Její představitel Markus F. Schmidt varuje, že převedení zdrojů do nákladné rezervy může problémy vysokých německých cen elektřiny ještě zhoršit a zatížit průmysl i soukromé domácnosti.

Spotřebitelé by platili elektrárnu, která nevyrábí

Ekonomická logika kritiky je poměrně jednoduchá.

Pokud elektrárna zůstane pouze v rezervě, stát nebo provozovatel soustavy musí zaplatit náklady na:

• personál,
• údržbu,
• technickou připravenost,
• případné emisní povolenky,
• další provozní výdaje.

Tyto náklady se následně mohou promítnout do síťových poplatků.

Zákazníci by tedy financovali udržování elektrárny, která současně nemůže svou výrobou zvyšovat nabídku elektřiny a snižovat tržní cenu.

Právě to považují kritici za problematickou kombinaci.

„Jedno nerealistické datum za druhým“

Ještě ostřejší je kritika kolínské prezidentky průmyslové a obchodní komory Nicole Grünewaldové.

Podle ní by bylo chybou pouze nahradit údajně nerealistický rok 2030 dalším nerealistickým datem 2033.

Požaduje proto jasnou a srozumitelnou strategii, která odpoví na základní otázku:

Odkud bude Německo v budoucnu získávat bezpečnou a cenově dostupnou elektřinu?

Pokud takový plán nevznikne, varuje před rychlým pokračováním deindustrializace Německa.

Ani rok 2038 už nemusí být samozřejmostí

Celoněmecký zákonný konec uhlí je dnes plánován nejpozději na rok 2038.

Jenže WELT na závěr naznačuje, že pokud se nepodaří dostatečně rychle vybudovat nové řiditelné zdroje, nemusí být v budoucnu zcela samozřejmé ani toto datum.

Případné úplné zrušení dřívějšího konce uhlí v Severním Porýní-Vestfálsku by navíc mělo další důsledky.

Mohlo by dojít k pokračování těžby například v dole Garzweiler, což by znovu otevřelo otázku osudu pěti obcí, které byly v minulosti označovány za zachráněné před rozšířením těžby.

Celá energetická debata se tak vrací ke stejnému dilematu: Německo chce rychle snižovat emise a uzavírat uhelné zdroje, ale současně potřebuje dostatečné množství elektřiny, stabilní síť a ceny, které nezhorší konkurenceschopnost průmyslu.

Český pohled: Německo ukazuje, proč nelze odstavovat zdroje bez připravené náhrady

Pro Českou republiku je tento spor velmi poučný.

Česko také počítá s dlouhodobým útlumem uhlí a současně řeší, kdy přesně budou ekonomicky i technicky schopny uhelné elektrárny skončit.

Německá zkušenost ukazuje, že není rozhodující pouze politicky stanovený rok. Podstatné je, co bude v daném okamžiku skutečně k dispozici jako náhrada.

Pokud nejsou včas postaveny nové řiditelné zdroje, rozvinuta akumulace, posílena přenosová síť a dostatečně zajištěny přeshraniční kapacity, může se rychlý odchod od stabilních elektráren promítnout do vyšších cen nebo větších nároků na dovoz.

Česko má proti Německu významnou výhodu v jaderné energetice. Dukovany a Temelín poskytují stabilní výkon nezávislý na počasí a připravované nové jaderné bloky mají tuto roli v budoucnu posílit.

Současně ale ani česká energetika není izolovaným ostrovem. Cena elektřiny vzniká na propojeném evropském trhu a německý vývoj se proto může velmi konkrétně projevit i u nás.

Pokud Německo rychle sníží vlastní řiditelné kapacity, může v určitých hodinách více dovážet. V jiných okamžicích naopak vysoká výroba větrných a solárních elektráren může způsobovat mimořádně nízké ceny a výrazné přeshraniční toky.

Německá debata proto není jen sporem o uhlí. Je testem celé evropské energetické transformace: jak rychle lze nahradit tradiční stabilní zdroje novou energetickou soustavou, aniž by tím utrpěla bezpečnost dodávek, ceny a konkurenceschopnost průmyslu.

A právě odpověď na tuto otázku bude důležitá i pro českou energetickou politiku v příštím desetiletí.

---

---

📰 Zaujalo nás na českých webech

🟥 e-news.cz: Berlínská ambasáda jako špionážní uzel: Německo vyhostilo přes 400 Rusů

Německo od začátku ruské invaze na Ukrajinu podle článku vyhostilo více než 80 ruských diplomatů a deportovalo dalších 313 ruských občanů. Německé úřady tvrdí, že značná část z nich ve skutečnosti působila jako agenti pod diplomatickým krytím. Berlínská ruská ambasáda je bezpečnostními složkami nadále vnímána jako významné centrum zpravodajských a vlivových operací. Text připomíná také podobná podezření kolem ruských diplomatických struktur ve Vídni a zasazuje téma do širšího kontextu rostoucího napětí, hybridních hrozeb a nedávného incidentu s výbušným dronem na letišti Lipsko/Halle.

Proč článek doporučujeme:
Text nabízí konkrétní pohled na to, jak Německo reaguje na ruské zpravodajské aktivity a hybridní hrozby. Pro českého čtenáře je důležitý i proto, že podobné bezpečnostní otázky řeší celá střední Evropa včetně Česka a Rakouska.

Přečíst celý článek na e-news.cz

---

🟦 Novinky.cz: Vysychající Rýn způsobil v Německu dopravní krizi

Historicky nízká hladina Rýna komplikuje německou vnitrozemskou dopravu a nutí několik spolkových zemí k mimořádným opatřením. U města Kaub klesla voda na rekordní minimum a hrozí, že řeka přestane být v některých úsecích souvisle splavná. Severní Porýní-Vestfálsko, Dolní Sasko, Porýní-Falc a Sársko proto dočasně povolily nedělní jízdy kamionů, připojit se má i Bádensko-Württembersko. Problémy už zdražují lodní dopravu, zasahují firmy jako Daimler Truck či BASF a podle ekonomů ING mohou letos ubrat německému růstu až 0,3 procentního bodu.

Proč článek doporučujeme:
Rýn je klíčovou průmyslovou a logistickou tepnou Německa a jeho vysychání ukazuje, jak rychle může klimatický extrém zasáhnout evropské dodavatelské řetězce. Pro české firmy je téma důležité i kvůli silné provázanosti české ekonomiky s německým průmyslem.

Přečíst celý článek na Novinky.cz