
Německý tisk se dnes věnuje čtyřem výrazným tématům. Největší zahraničněpolitickou pozornost přitahuje nový obranný pakt Saúdské Arábie, Turecka a Pákistánu, který podle komentátorů může zásadně změnit bezpečnostní architekturu Perského zálivu a oslabit vliv Spojených států. Domácí politice dominují daňové plány ministra financí Larse Klingbeila a stále ostřejší spor uvnitř CDU o to, zda má být za všech okolností vyloučena spolupráce s AfD. Závěr komentářů se věnuje Deutsche Bahn a snaze nového ministra dopravy navázat odměny jejích manažerů na skutečné výsledky.
Dnešní zahraničněpolitické komentáře se soustředí na novou dohodu Pákistánu, Turecka a Saúdské Arábie o společném obranném paktu. Německé deníky ji nevnímají jen jako další regionální smlouvu, ale jako možný signál hlubšího přeskupování mocenských poměrů na Blízkém východě.
FRANKFURTER RUNDSCHAU konstatuje, že trojice států novým paktem mění bezpečnostní architekturu celé oblasti.
Zatím však podle listu není jasné, zda se z dohody postupně stane skutečná regionální obranná aliance podobná NATO.
Komentář upozorňuje zejména na komplikovanou pozici Turecka. Ankara je členem Severoatlantické aliance, a pokud by se prostřednictvím nového obranného paktu dostala do vojenského střetu s Íránem, mohlo by to vyvolat velmi složité otázky kolem závazků ostatních členů NATO.
List současně upozorňuje na širší geopolitický význam dohody: středně velké mocnosti se po jednostranných krocích Washingtonu stále častěji snaží jednat samostatně. Spojené státy tím podle deníku ztrácejí část svého vlivu.
SÜDDEUTSCHEN ZEITUNG hodnotí nový pakt velmi ostře a označuje jej obrazně za „kopanec sandálem do amerického zadku“.
Podle komentáře Saúdská Arábie po amerických a izraelských krocích v regionu dospěla k závěru, že musí svou bezpečnost více organizovat sama.
Deník vidí jasné protivníky nové aliance:
Spojení tří zemí vytváří mimořádně zajímavou kombinaci prostředků:
Podle Süddeutsche Zeitung jde o další příklad světa, který se vzdaluje starému modelu dominance jedné či dvou supervelmocí. Místo toho vznikají různá soupeřící mocenská centra.
List ale varuje, že takový vývoj nemusí přinést větší stabilitu. Naopak může znamenat více regionálních soupeření a vyšší riziko konfliktů.
DIE TAGESZEITUNG upozorňuje na nejcitlivější stránku celé dohody.
Pákistán je sice ekonomicky relativně slabý stát, ale současně je jadernou mocností.
Podle listu Saúdská Arábie i Turecko vycházejí z možnosti, že Spojeným státům a Izraeli se nakonec nemusí podařit zabránit Íránu ve vývoji vlastní atomové bomby.
Pokud by Írán jadernou zbraň skutečně získal, Rijád a Ankara by podle komentáře mohly hledat vlastní jadernou protiváhu. Pákistánská technologie a know-how by v takovém případě představovaly nejrychlejší cestu k bezpečnostní pojistce nezávislé na Washingtonu.
AUGSBURGER ALLGEMEINE upozorňuje, že nová aliance může být otestována prakticky okamžitě.
Proíránští Húsíové v Jemenu totiž zaútočili na rafinerii v Saúdské Arábii.
Útok nebyl natolik závažný, aby podle listu vedl k okamžité vojenské reakci Turecka či Pákistánu. Je však pravděpodobné, že podobné útoky budou pokračovat.
Právě tehdy se ukáže, co přesně znamená vzájemná obranná povinnost mezi třemi členy paktu.
FRANKFURTER ALLGEMEINE ZEITUNG rozšiřuje kritiku na celý západní přístup k regionu.
Podle listu jak Írán, tak Húsíové jasně ukazují ochotu pokračovat v konfrontaci.
FAZ považuje za alarmující, že nejen regionální mocnost, ale dokonce i ozbrojená nestátní skupina z válkou zničeného Jemenu věří, že může ovlivňovat pohyb lodí jednou z nejvýznamnějších světových námořních tras.
Řešením podle deníku není pouze vojenský tlak.
Nutná je dlouhodobá strategie kombinující:
Komentář kritizuje i Donalda Trumpa, který podle FAZ strategickou nerozhodnost Západu ještě výrazně prohloubil.
Pro Českou republiku je nový pakt vzdálený geograficky, nikoli však ekonomicky či bezpečnostně. Perský záliv a Hormuzský průliv patří k nejcitlivějším místům světového obchodu s ropou a jakékoli zhoršení bezpečnostní situace může rychle ovlivnit ceny energií v celé Evropě.
Důležité je také zapojení Turecka. Jako člen NATO může Ankara svými regionálními závazky vytvářet otázky, které se v krajním případě dotýkají i ostatních členů Aliance včetně České republiky. Z českého pohledu bude proto důležité sledovat zejména to, jak přesně je v nové smlouvě definována vzájemná obranná pomoc a zda se může týkat konfliktu s Íránem.
Druhým velkým tématem jsou daňové plány spolkového ministra financí Larse Klingbeila z SPD. Německé komentáře ukazují výrazně odlišné hodnocení jejich rozsahu i politické logiky.
STRAUBINGER TAGBLATT Klingbeilovy plány ostře odmítá.
Podle listu SPD stále pracuje s příliš jednoduchým rozdělením společnosti na bohaté a chudé.
Komentář upozorňuje, že majitel rodinného domu nemusí být automaticky bohatý – často desítky let splácí hypotéku. Stejně tak podnikatel není podle deníku parazit, ale člověk, který vytváří pracovní místa a nese podnikatelské riziko.
List Klingbeilovi vyčítá, že jeho politika oslovuje především levé křídlo SPD, přestože Německo podle komentátora potřebuje spíše obecnou debatu o tom, jak udržet veřejné finance v době, kdy bude společnost nucena více šetřit.
MÜNCHNER MERKUR vidí problém jinak.
Daňový balíček podle něj není zanedbatelný, ale zároveň rozhodně nepředstavuje velkou systémovou reformu.
Pokud se sečtou dva roky a odečte se způsob financování opatření, vychází celková úleva přibližně na 10 miliard eur, tedy asi 250 miliard korun.
List nepovažuje reformu za zásadní porušení vládních slibů.
Za mnohem větší problém považuje komunikaci.
Vláda podle komentáře dokáže i miliardové snížení daňové zátěže komunikovat tak špatně, že výsledkem jsou negativní titulky a vzájemné spory koaličních stran.
A politickým vítězem takových konfliktů je podle deníku pravidelně AfD.
Německá debata připomíná řadu českých sporů o majetkové a příjmové daně. Také v Česku se často ukazuje, že vlastnictví nemovitosti nebo firmy samo o sobě nevypovídá přesně o disponibilním příjmu člověka.
Pro českého čtenáře je zajímavá i politická rovina. Německý příklad ukazuje, že význam daňové reformy neurčují pouze její miliardové parametry, ale také schopnost vlády vysvětlit, kdo získá, kdo zaplatí a proč se změna vůbec provádí. Právě komunikační selhání může z ekonomického opatření velmi rychle vytvořit politický problém.
Velmi citlivé téma se otevírá krátce před zemskými volbami ve východním Německu.
Předseda poslaneckého klubu CDU/CSU Thorsten Frei odmítl spekulace, že by CDU mohla začít spolupracovat s AfD.
Německé komentáře však upozorňují, že otázka už není pouze teoretická.
NEUE OSNABRÜCKER ZEITUNG rozebírá Freiho formulaci, že spolková CDU nebude tolerovat případnou spolupráci zemské CDU v Sasku-Anhaltsku s AfD.
Podle deníku jde o mimořádně závažné prohlášení.
Pokud by zemská organizace rozhodnutí berlínského vedení odmítla, znamenalo by „netolerovat“ v krajním případě zásah proti vlastnímu zemskému svazu – například jeho vyloučení nebo rozpuštění.
To by mohlo otevřít cestu k rozštěpení CDU.
List ironicky připomíná, že Friedrich Merz nastupoval do čela CDU s cílem politicky „rozpůlit AfD“.
Namísto toho by podle komentáře mohl nakonec rozpůlit vlastní stranu.
Podobně situaci hodnotí NÜRNBERGER ZEITUNG.
Podle ní by vůbec první zemská koalice CDU a AfD, byť „jen“ v Sasku-Anhaltsku, mohla spustit hlubokou vnitrostranickou krizi.
Tisíce členů by podle deníku mohly CDU opustit, včetně některých významných osobností.
Ani volebně by taková strategie podle komentáře nemusela fungovat.
Voliči AfD by totiž měli jen malý důvod přecházet k CDU, pokud stále mohou hlasovat přímo pro stranu požadující radikální systémové změny.
Naopak CDU by mohla ztratit část:
Deník proto případnou koalici označuje za potenciálně „smrtící experiment“ pro nejúspěšnější německou vládní stranu poválečné historie.
Pro českého čtenáře je tato debata mimořádně zajímavá, protože Německo se dostává do situace, kterou česká politika dobře zná: co dělat, když protestní nebo radikální strana získá tolik hlasů, že bez ní je stále obtížnější vytvořit funkční většinu.
Zejména ve východních spolkových zemích může síla AfD v budoucnu donutit ostatní strany volit mezi velmi širokými a programově komplikovanými koalicemi, menšinovými vládami nebo postupným prolomením dosavadní izolace AfD. Případný zlom v CDU by přitom ovlivnil nejen německou, ale pravděpodobně i celou evropskou politiku.
Posledním tématem dnešní presseschau je Deutsche Bahn.
Nový spolkový ministr dopravy Steffen Bilger oznámil, že chce změnit systém odměňování vedení společnosti.
Manažeři, kteří nesplní stanovené cíle, mají dostávat nižší odměny.
STUTTGARTER ZEITUNG připomíná, že vysoké platy a bonusy managementu Deutsche Bahn dlouhodobě vyvolávají odpor veřejnosti.
Zvlášť u cestujících, jejichž cesta vlakem skončila:
Podle deníku je pochopitelné, že ministr chce systém odměňování upravit.
Současně však připomíná, že finanční motivace managementu je pouze malou částí mnohem širšího problému.
Před Bilgerem stojí úkoly jako:
BADISCHE ZEITUNG podporuje jasnější osobní odpovědnost vedení firmy.
Podle listu musí být jednoznačně určeno, který manažer odpovídá za konkrétní výsledky a problémy.
Teprve potom může systém odměn skutečně fungovat.
Deník připomíná také slova šéfky Deutsche Bahn Evelyn Palla, která uvnitř společnosti kritizovala „organizovanou nezodpovědnost“.
Kritika však podle komentáře nemůže směřovat pouze na vedení Deutsche Bahn.
Také samotné ministerstvo dopravy musí vytvořit dlouhodobou železniční strategii státu, která jasně stanoví:
Pouze ukazovat prstem na management Deutsche Bahn je podle listu populární, ale nedostatečné.
Problematika Deutsche Bahn je pro Česko praktická, nikoli abstraktní. Řada mezinárodních vlakových spojů z Prahy pokračuje po německé síti a zpoždění nebo výluky Deutsche Bahn se přímo přenášejí i na cestující z České republiky.
Německá debata navíc otevírá obecnější otázku, která je relevantní i pro české státní podniky: má být odměna managementu přímo navázána na konkrétní a pro veřejnost měřitelné výsledky? U železnice by mohly být takovými ukazateli například dochvilnost, počet zrušených spojů, stav infrastruktury nebo plnění investičních projektů.
Dnešní německé komentáře mají společný motiv: slábnoucí důvěru ve staré politické a bezpečnostní modely. Saúdská Arábie hledá nové bezpečnostní partnery mimo tradiční závislost na USA, CDU řeší, zda její dlouhodobá izolace AfD zůstane udržitelná, vláda bojuje s komunikací daňových změn a Deutsche Bahn čelí tlaku na jasnější odpovědnost managementu.
Pro Českou republiku jsou jednotlivá témata různě vzdálená, ale všechna mají praktický přesah – od stability NATO a cen energií přes politický vývoj v Německu až po fungování přeshraniční železniční dopravy.
Ve vstupním německém textu nebyly uvedeny žádné URL ani vložené hyperlinky na původní články jednotlivých německých médií. Proto jsem žádné odkazy nedoplňoval ani nevymýšlel.