DENNÍ PŘEHLED NĚMECKÉHO TISKU

30. 9. 2026

O čem píší dnešní německé noviny?

Školy bez učitelů a spor o kulturu v Bundestagu.

KRÁTKÉ SHRNUTÍ: Německý tisk dnes nejvíce zaměstnává stav školství: nová studie OECD ukazuje, že nedostatek učitelů zasahuje výuku v Německu výrazně více než ve většině sledovaných zemí. Druhou výraznou debatou je polarizace Bundestagu a spor o to, jak tvrdě má jeho předsedkyně Julia Klöckner zasahovat proti narušování jednání.

Nová studie OECD neposílá Německo do stejné kategorie „školního šoku“ jako nedávná PISA, přesto odhaluje strukturální slabinu, která může mít dlouhodobější následky: 55 procent německých žáků chodí do škol, jejichž vedení uvádí, že absence učitelů negativně ovlivňuje výuku. To je druhý nejvyšší podíl v OECD a více než dvojnásobek průměru 27 procent. OECD

Komentáře se zároveň přou o stav německého parlamentu. Předsedkyně Bundestagu Julia Klöcknerová varuje před rostoucí polarizací a kritizuje zejména AfD a Levici; část tisku její tvrdší přístup podporuje, Süddeutsche Zeitung jej naopak považuje za přehnaně formalistický. Klöcknerová skutečně v posledních dnech pohrozila tvrdšími zásahy proti systematickému narušování jednání. tagesschau.de

Německé školství nevypadá všude špatně. Největší problém ale sedí přímo ve třídách

Zajímavé na dnešní debatě je, že komentáře nekreslí německé školství jako systém, který by selhával ve všech směrech.

Tagesspiegel upozorňuje, že nová publikace OECD Education at a Glance 2026 měří něco jiného než PISA. Nezkoumá primárně, co děti umějí, ale například financování, mzdy pedagogů, vzdělávací dráhy, vysokoškolské vzdělání nebo personální situaci.

A v některých těchto ukazatelích podle komentáře Německo nevychází vůbec špatně.

Učitelé jsou v mezinárodním srovnání relativně dobře placeni a německý systém odborného vzdělávání zůstává významnou alternativou k univerzitám. OECD skutečně uvádí, že německé učitelské platy patří mezi nejvyšší v organizaci, byť po započtení inflace v posledním desetiletí stagnovaly nebo mírně klesaly. OECD

To však zakrývá podstatnější problém: učitelé chybějí tam, kde jsou potřeba – ve třídách.

55 procent proti 27 procentům

Tento údaj dnešní Presseschau výrazně rámuje.

Podle OECD navštěvuje v Německu 55 procent žáků školy, jejichž ředitelé uvádějí, že absence pedagogů narušuje vzdělávání. Průměr OECD činí 27 procent. Německo je v tomto ukazateli druhé nejhorší mezi sledovanými zeměmi. OECD

Mediengruppe Bayern proto interpretuje personální situaci jako jeden z největších problémů německého školství. List upozorňuje zejména na vysoké počty studentů, kteří nedokončí učitelské studium, a argumentuje, že řešení musí začít už na univerzitách.

Tato kritika není jen mediální interpretací. OECD zjistila, že v akademickém roce 2023/24 nebylo přibližně 18,6 procenta učitelů na veřejných základních a středních školách podle její definice plně kvalifikováno, případně ještě dokončovali potřebné vzdělání. Organizace upozorňuje, že důvodem může být jak dlouhá německá cesta k plné učitelské kvalifikaci, tak využívání alternativních vstupů do profese v reakci na nedostatek pedagogů. OECD

Německo hledá učitele – a některé přes léto posílá na úřad práce

Právě zde přichází jeden z nejvýraznějších paradoxů dnešního tisku.

Rheinische Post kritizuje situaci, kdy část začínajících nebo dočasně zaměstnaných učitelů dostává smlouvy pouze do konce školního roku.

Výsledkem je, že pracovníci, které školství zoufale potřebuje, mohou během letních prázdnin skončit v evidenci nezaměstnaných.

Komentář uvádí, že jen letos v srpnu se to týkalo více než 3 000 učitelů.

Obecný srpnový nárůst nezaměstnanosti potvrzuje i německý Spolkový úřad práce; celkově se počet nezaměstnaných v srpnu zvýšil o 54 tisíc na 3,061 milionu. Bundesagentur für Arbeit

Rheinische Post z toho vyvozuje jednoduchou personální otázku: pokud chce Německo učitele získávat a udržet, proč se k části z nich chová jako k sezonním pracovníkům?

Úspěšné školy ukazují, že peníze nejsou všechno

Reutlinger General-Anzeiger přináší do debaty jiný úhel.

Místo systémových statistik doporučuje sledovat školy, kterým se i v obtížných podmínkách daří.

Komentář vyzdvihuje zejména „Beziehungsarbeit“ – dlouhodobou práci na vztahu mezi školou, učitelem a dítětem.

Pointou není popřít význam počtu učitelů nebo financí, ale upozornit, že rozdíly mezi školami mohou souviset také s organizací výuky, kulturou školy a schopností pedagogů soustředit se na individuální potřeby žáků.

V dnešní Presseschau je tento komentář spíše výjimkou: zatímco ostatní média hledají hlavně systémové příčiny nedostatku učitelů, Reutlinger General-Anzeiger připomíná, že kvalita školy se nerozhoduje jen na ministerstvu nebo univerzitě, ale také v každodenním vztahu mezi učitelem a žákem.

Český kontext: německý problém stojí za pozornost i u nás

Pro českého čtenáře má tato debata značnou relevanci.

Česko stejně jako Německo řeší regionální nedostatek pedagogů, stárnutí učitelského sboru a otázku, jak učitelskou profesi zatraktivnit. Německá zkušenost navíc ukazuje, že samotný relativně vysoký plat nemusí personální problém vyřešit, pokud je vstup do profese dlouhý, pracovní podmínky komplikované a část nových pedagogů naráží na nejisté smlouvy.

Zároveň je důležité správně číst oněch 55 procent: nejde o údaj, že by více než polovina všech německých vyučovacích hodin odpadla. Znamená to, že 55 procent žáků navštěvuje školy, jejichž vedení uvedlo, že absence pedagogů vzdělávání negativně ovlivňuje. OECD

Bundestag jako parlament, nebo jako jeviště pro sociální sítě?

Druhá velká debata dnešního vydání není ekonomická ani sociální. Týká se samotného fungování parlamentní demokracie.

Předsedkyně Bundestagu Julia Klöcknerová z CDU varovala před narůstající polarizací a kritizovala zejména poslance AfD a Levice. Podle ní obě frakce získávají nejvíce pořádkových napomenutí, přičemž AfD vede a Levice ji podle jejích slov dohání. Klöcknerová rovněž kritizovala projevy stylizované především jako obsah pro TikTok a další sociální sítě. tagesschau.de

V hodnocení tohoto problému vzniká mezi dnešními komentáři velmi jasná dělicí linie.

Tři listy říkají: tvrdší postup je legitimní

Ludwigsburger Kreiszeitung souhlasí s Klöcknerovou v základní tezi: pokud poslanci systematickým křikem či jinými zásahy znemožňují, aby byl řečník vůbec slyšet, nejde už podle komentáře pouze o ostrou politickou debatu, ale o narušování fungování parlamentu.

Podobně argumentuje Neue Osnabrücker Zeitung. List však současně upozorňuje na právní a procedurální limity funkce předsedkyně Bundestagu. Předsedající může jednání přerušit nebo ukončit a jednotlivé poslance vykázat, ale představa kolektivního vyloučení celé frakce není z hlediska jednacího řádu tak jednoduchá, jak Klöcknerové výrok naznačuje. Právě její tvrzení o možnosti vykázat celou frakci už vyvolalo veřejný spor. tagesschau.de

Straubinger Tagblatt jde ještě dál. Demokratická debata podle jeho komentáře předpokládá schopnost vyslechnout názor, se kterým člověk zásadně nesouhlasí. Jestliže se systematické rušení stane nástrojem politické strategie a vlastní frakce proti němu nezasáhne, neměla by podle listu být tvrdá sankce tabu.

Společná pointa těchto tří komentářů tedy není, že parlament má být méně konfliktní. Tvrdí spíš, že politický konflikt musí mít pravidla, jinak se z debaty stává pouhá soutěž o to, kdo hlasitěji přeruší soupeře.

Süddeutsche Zeitung: problém není příliš mnoho konfliktu, ale příliš mnoho strnulosti

Süddeutsche Zeitung je v tomto bloku výrazným disonantním hlasem.

Klöcknerové kritiku nepovažuje za přesvědčivou a zpochybňuje samotný problém, který předsedkyně popisuje.

Podle komentáře je přirozené, že poslanci chtějí, aby jejich vystoupení oslovovalo lidi i mimo jednací sál. Politika se dnes odehrává také na sociálních sítích a není automaticky negativní, pokud jsou projevy připravovány tak, aby byly sdílené a sledované.

Süddeutsche Zeitung navíc kritizuje způsob, jakým Klöcknerová posuzuje některé slovní formulace. Podle komentáře může příliš rigidní parlamentní etiketa způsobit pravý opak zamýšleného výsledku: projevy budou uhlazenější, ale méně živé, zajímavé a srozumitelné veřejnosti.

To je skutečný názorový spor dnešní Presseschau.

Jedna strana vidí problém v erozi pravidel parlamentní diskuse. Druhá se obává, že přílišná disciplinace udělá z Bundestagu ještě vzdálenější a formálnější instituci.

Český kontext

Stejný konflikt existuje i v české parlamentní politice: jak odlišit legitimní obstrukci, emotivní politický projev a komunikaci určenou voličům od chování, které fakticky znemožňuje jednání.

Německá debata je zajímavá právě tím, že už nejde jen o obsah sporů, ale o formu parlamentní komunikace v éře sociálních sítí. Politické projevy dnes nejsou určeny pouze lidem sedícím v sále; jejich skutečným publikem bývají často statisíce uživatelů sledujících krátké výřezy na telefonu.

Britská Labour slibuje „novou industrializaci“. Německé komentáře řeší rozdíl mezi vizí a penězi

Poslední blok Presseschau se přesouvá do Británie, kde vládní Labour Party pořádá stranickou konferenci.

Premiér Andy Burnham postavil své vystoupení na optimističtější vizi změny země, zatímco ministr financí John Healey zdůrazňoval rozpočtovou disciplínu a omezený prostor pro nové výdaje. Reuters potvrzuje, že Burnham na konferenci představil širší plán změn od sociální péče po vztahy s EU, zatímco Healey postavil připravovaný rozpočet právě na fiskální disciplíně. Reuters

Právě napětí mezi velkou vizí a prázdnější státní pokladnou je hlavním tématem obou německých komentářů.

Frankfurter Allgemeine Zeitung je skeptická k vládním řečem o „nové éře industrializace“. Připomíná dlouhodobý pokles britského průmyslu, vysoké energetické náklady a omezené veřejné finance.

Statistický základ pro tuto skepsi existuje: podíl průmyslové výroby na britské ekonomice klesl z přibližně 33 procent v roce 1970 na kolem 9 procent v roce 2025. Burnhamova vláda se nyní snaží trend otočit pomocí investic například do obranného, ocelářského nebo farmaceutického průmyslu. Reuters

FAZ však oceňuje alespoň to, že Healey otevřeně přiznává omezený fiskální prostor.

Tageszeitung – taz se na Burnhamův projev dívá jinak. Více než konkrétní ekonomická čísla ji zajímá způsob, jakým nový premiér pracuje s politickou emocí a představou společného národního projektu.

Burnham se podle komentáře odvolává na poválečnou Labour Party a vznik britského sociálního státu. Taz připouští, že konkrétních řešení zůstává zatím málo, zároveň však upozorňuje, že schopnost formulovat pozitivní kolektivní cíl může být sama o sobě důležitým politickým zdrojem – zejména v soutěži s populistickou pravicí.

Reuters obdobně hodnotí Burnhamovo vystoupení jako pokus obnovit uvnitř Labour naději, ale upozorňuje na nedostatek detailních krátkodobých opatření a jejich financování. Reuters

Pro českého čtenáře je britská část dnešního přehledu méně bezprostřední než německé školství nebo Bundestag, ale obsahuje známé evropské dilema: jak spojit ambiciózní průmyslovou politiku s drahou energií, vysokým dluhem a omezenými rozpočtovými možnostmi.

Dnešní Presseschau má ve skutečnosti dvě hlavní německé otázky. První zní, zda lze kvalitu školství udržet bez dostatečného počtu stabilně zaměstnaných učitelů. Druhá, zda lze živou parlamentní demokracii udržet bez pravidel – a současně ji nezměnit v natolik rigidní instituci, že její debaty přestanou veřejnost zajímat.

Výchozí zdroj: Deutschlandfunk – Presseschau, 30. září 2026

Odkazy na jednotlivá německá média v textu odpovídají odkazům uvedeným v Presseschau. Jde o odkazy na jejich domovské stránky, nikoli o přímé odkazy na jednotlivé komentáře.

(pozn. redakce: Odkaz na dřívější přehledy tisku najdete ZDE)